Matissův obraz Ležící odaliska s magnóliemi (1923) byl v roce 2018 prodán na aukci v Christie’s za 80,8 milionů dolarů (1.84 miliardy korun)
FOTO: Christie’s
Slovo “odaliska” pochází z turečtiny a původně znamenalo komorná nebo služebná. Volněji bylo využíváno pro označení konkubíny či sultánovy otrokyně. V muzejní mluvě se ale výraz používá pro vyobrazení ležícího ženského aktu, často v prostředí harému. Motiv se objevoval zejména v uměleckém stylu zvaném orientalismus, který byl populární v 19. století. Umělců, kteří se zobrazení odalisek věnovali bylo víc, ale tím neznámějším je bezpochyby francouzský malíř Henri Matisse (1869 – 1954).
V roce 1906 Matisse navštívil Biskru v Alžírsku a v roce 1912 marocký Tanger, kde zůstal až do jara následujícího roku. Tyto cesty měly na jeho uměleckou tvorbu stěžejní vliv. Začal se zajímat o islámské umění a arabskou kulturu a inspirovaly ho k vytvoření série obrazů odalisek, které jsou dnes považovány za vrchol malířovy tvorby. Skoro až obsedantně maloval marockou dívku a prostitutku Zorah.
Celkem vniklo 27 pláten, většina v Matissově ateliéru v Nice, kde od roku 1917 pobýval. Orientální scény inscenoval v koutě jedné z místností, kam rozvěsil lampy a dekorativní textilie. Modelem mu po osm let stála bývalá tanečnice Henriette Darricarrère. I proto, že Maročanky mu před lety odmítly z náboženských důvodů pózovat nahé.
Některé z těchto obrazů se dnes nacházejí ve významných muzeích po celém světě. Například obraz Odaliska s tureckým křeslem (1928) je vystaven v Centre Georges Pompidou v Paříži. Odalisku s tamburínou (1925-26) najdete ve sbírce newyorského Museum of Modern Art (MoMA), další v Hermitage Museum v Petrohradě nebo Tate Modern v Londýně.
Některé z Matissových odalisek byly v posledních letech draženy. Obraz Ležící odaliska s magnóliemi (1923) byl v roce 2018 prodán na aukci v Christie’s za 80,8 milionů dolarů (1,84 miliardy korun). Pozdější obraz z této série s názvem Odaliska, modrá harmonie (1937) byl v roce 2019 vydražen ve stejné aukční síni za 33,6 milionů dolarů (765 milionů korun).
K obrazům odalisek se váže i několik zajímavých příběhů. Například obraz Odaliska v červených kalhotách (1925) byl v roce 2000 ukraden z Muzea moderního umění ve venezuelském Caracasu, přičemž zloději při krádeži originál obrazu vyměnili za jeho kopii. Nalezen byl až v červenci 2012, když se zloději pokusili obraz prodat agentům FBI za 740 tisíc dolarů v hotelu v Miami Beach.
Další zajímavostí jsou dvě odalisky zkonfiskované nacisty za druhé světové války. V rámci nedávného restitučního sporu musel být z Muzea umění v Seattlu vrácen dědicům pařížského galeristy Paula Rosenberga obraz Odaliska (1928). Stejným majitelům byl vrácen také Matissův obraz Žena s vějířem (1923), který se objevil mezi poklady nalezenými v bytě Cornelia Gurlitta. Mimochodem, Rozenberg byl světově nejvýznamnějším galeristou třicátých a čtyřicátých let. Kromě Matisse zastupoval i Pabla Picassa, Georgese Braquea nebo Ferdinanda Légera.
Kromě Henriho Matisse se zobrazením odalisek zabývali i další výtvarníci. Například francouzský malíř Eugène Delacroix namaloval několik obrazů odalisek, které jsou považovány za vrchol jeho tvorby. Dalším významným umělcem, který se věnoval tématu odalisek, byl francouzský malíř Jean-Auguste-Dominique Ingres, jehož obraz La Grande Odalisque z roku 1814 je považován za jedno z nejvýznamnějších děl francouzského romantismu.
Obrazy odalisek Henriho Matisse jsou v poslední době kritizovány za to, že zobrazují ženy v roli sexuálních objektů. Kritičtí jsou i novodobí bojovníci proti kolonialismu, aniž by si uvědomili, že umělecká díla jsou vždy produktem doby a kultury, ve které vznikla. Nakonec i sám Matisse tvrdil, že jeho zájem o odalisky byl spíše estetický než sexuální.
Henri-Émile-Benoit Matisse byl francouzský malíř, sochař a grafik. Narodil se 31. prosince 1869 na statku svého dědečka v severofrancouzském městě Le Cateau-Cambrésis. Jeho rodiče byli obchodníci, měli drogerii a obchod s kořením a semeny ve městě Bohain-en-Vermandois. Zde také malý Henri vyrůstal spolu s o tři roky mladším bratrem Pierrem.
Původně studoval práva. Vleklý zánět slepého střeva ho však na dlouhou dobu upoutal na lůžko. Od maminky dostal barvy a začal kopírovat tisky francouzských malířů. Zalíbilo se mu to natolik, že začal chodit na hodiny kreslení. Toužil studovat umění na pařížské Académie Julian, nicméně ta se pro jeho povahu ukázala nevhodnou. Proto přestoupil na l’École des Arts décoratifs.
Lekce malby dostával od o generaci starších mistrů Gustava Moreaua či Camille Pissarra. V roce 1896 Matisse debutoval na výstavě Salon de la Société Nationale des Beaux-Arts, kde měl vystavená čtyři plátna. Dvě z nich se ještě v průběhu výstavy prodaly. Matisse byl hlavní postavou fauvismus – uměleckého směru, který založil spolu s malířem André Derainem na podzim roku 1905 při společném pobytu ve středomořském letovisku Collioure.
Fauvisté se zaměřovali na sytou barvu kombinovanou s plochou konstrukcí obrazového prostoru, bez modelace a stínování. Mezi Matissovy další přátele patřili Pablo Picasso, Georges Braque nebo Raoul Dufy.
Posledních deset let svého života byl malíř upoután na invalidní vozík bez možnosti malovat. V této době vytvářel výstřižky z papíru potřísněného kvašovými barvami a z nich následně lepil známé koláže. Malíř zemřel 3. listopadu 1954 na infarkt ve věku 84 let. Je pohřben na hřbitově Monastère Notre Dame de Cimiez v Nice.
Zdroj: autorský text s využitím zdrojů v textu
