Tančící dům na Rašínově nábřeží v Praze. Foto: Diego Delso / Wikipedia Commons / CC BY-SA
Oficiálním jménem odvážné a také jedné z nejkontroverznějších staveb v Praze je Nationale Nederlanden Building, ale lidé budovu znají spíše pod jejím neformálním názvem Tančící dům nebo přezdívkou Ginger a Fred.
Až do února 1945 stál na rohu Rašínova nábřeží a Jiráskova náměstí činžovní dům. Tehdy byl ale omylem zasažen při bombardování americkým letectvem. A i když bylo na začátku šedesátých let rozhodnuto o výstavbě nové budovy, revitalizace se pozemek dočkal až po pádu komunistického režimu. Na počátku 90. let minulého století prezident Václav Havel pověřil architekta s chorvatskými kořeny Vlada Miluniče (1941 – 2022), který mu před lety pomohl s rozdělením bytu ve vedlejším domě, aby navrhl dům plný kultury, který by navazoval na okolní historické budovy. „Chtěl jsem, aby se dům vyklonil nad křižovatku, protože měl personifikovat stav československé společnosti, která se z totalitní strnulosti dala do pohybu. Proto jsem chtěl, aby byla vzadu strnulá statická věž a v prvním plánu dynamická část budovy, která se pohnula nad křižovatku. Podobně jako společnost, jejíž menší část se oddělila od většinové, staticky totalitně strnulé a vydala se do světa změn. To je hlavní myšlenka dialogu dvou částí,“ vzpomínal Milunič.
Jeho nápad se však setkal s nedostatkem financí a zájmu. Až když se do projektu zapojila holandská pojišťovna Nationale Nederlanden, která si vyžádala vybudování komerčních prostor a spolupráci se světově proslulým architektem, se Tančící dům začal realizovat. Milunič oslovil nejprve Francouze Jeana Nouvela, až poté Kanaďana Franka Gehryho (1929).
Gehry, který je dodnes fanouškem ledního hokeje a velkým obdivovatelem Jaromíra Jágra, Miluničovu nabídku s nadšením přijal a společně vytvořili originální design, který připomíná dva tanečníky v objetí. Proto se dům někdy nazývá Ginger a Fred podle známého hollywoodského páru Ginger Rogersové a Freda Astaira. Gehry také využil nové technologie 3D počítačového modelování, které mu pomohly vytvořit nepravidelné tvary a proporce domu. Převratnou technologii později plně využil při svém návrhu Guggenheimova muzea ve španělském Bilbau.
FOTOGALERIE:
Základní kámen byl na pražském nábřeží položen na začátku září 1994 a ani ne za dva roky bylo hotovo. Slavnostní otevření připadlo na 20. června 1996. Dům má devět podlaží a je rozdělen na dvě části: statickou a dynamickou. Statická část je tvořena klasickou železobetonovou konstrukcí, zatímco dynamická část je složena z 99 originálních fasádních panelů, které jsou připevněny k ocelovému skeletu. Na vrcholu jedné z věží je umístěna kopule s nerezovou síťovinou, která představuje hlavu medúzy. V budově je bezmála 3000 metrů čtverečních kancelářských prostor. Dalších 1000 metrů zabírá restaurace a konferenční středisko. Uvnitř se kromě kanceláří nachází luxusní hotel, restaurace s panoramatickým výhledem a vyhlídková terasa. Část interiérů navrhla známá česká architektka Eva Jiřičná, která použila jako hlavní materiály sklo a ocel. V domě se nachází také prostor, sloužící pro různé kulturní a společenské akce.
Význam Tančícího domu je také potvrzen řadou ocenění, která v průběhu let získal. Například v anketě časopisu Time nebo v cyklu mincí Deset století architektury, které vyrazila Česká národní banka. Před deseti lety stavba změnila majitele. Za 360 milionů korun ho koupila společnost Pražská správa nemovitostí (PSN) realitního podnikatele Václava Skaly. Tančící dům je jednou z nejzajímavějších a nejnavštěvovanějších památek Prahy. Jeho nekonvenční architektura vyvolává různé reakce – někteří ho obdivují, jiní kritizují. Ať už je váš názor jakýkoli, budovu stojí za to vidět na vlastní oči. Působivý pohled se na ni skýtá hned po západu slunce. „Velmi mě mrzí, že dům je dnes plný nepřístupných kanceláří s drahou restaurací v posledním patře a nikoli domem všem přístupné kultury,“ napsal architekt Milunič ve své knize Tančící dům (nakl. Zlatý řez, 2003).
Zdroj: autorský text, publikace Tančící dům (nakl. Zlatý řez, 2003), Wikipedia Commons
